Ložiska vybraných nerostných surovin v oblasti Vnějších Západních Karpat

Ing. Miloš Duraj, Ph.D.

1.  Základní přehled geologické stavby

• Západní Karpaty
• Východní Karpaty
• Jižní Karpaty

• internidy
• externidy

Tektogeneze vnějších Západních Karpat začala ve svrchní křídě a skončila v miocénu. Bradlové pásmo bylo vrásněné společně s vnitřními Západními Karpatami a následně ještě jednou společně s vnějšími Západními Karpatami. To je jeden z podstatných důvodů, proč se řadí k vnějším Západním Karpatům.

Na  území ČR zasahuje jen malý úsek vnější části Západních Karpat, tvořený příkrovy mesozoických a terciérních hornin a označovaný jako tzv. flyšové Karpaty. Ty byly na východní okraj Českého masivu nasunuty od jihu a jihovýchodu hlavně v období mladšího terciéru (miocén).

Na území ČR rozlišujeme tyto hlavní oblasti vnějších Západních Karpat (viz obr. 1):

Flyšové pásmo -  tvoří jednotky mezozoického a terciérního stáří s příkrovovou stavbou a s převahou flyšové sedimentace (rytmické střídání písčitých a jílovitých sedimentů). Tvoří je: magurská skupina příkrovů – větší část Chřibů, Hostýnsko-vsetínská vrchovina, Bílé Karpaty a Javorníky a  vnější skupina příkrovů, kde je převaha flyšových sedimentů s podřízenými horninami neflyšového charakteru – vápence a silicity. Tyto pak budují Moravskoslezské Beskydy, Podbeskydskou  pahorkatinu, část Chřibů, Pavlovské vrchy, Ždánický les, část Litenčické pahorkatiny.
Karpatskou předhlubeň – tvoří ji podélné deprese založené v předpolí karpatského horstva a vyplněné převážně mořskými sedimenty miocénního stáří a pliocenními sladkovodními sedimenty. Ve své střední části je porušena strukturou Hornomoravského úvalu a mohelnické brázdy, na severu zasahuje do oblasti opavské pánve

Obr. 1 - Pozice hlavních součástí vnějších Západních Karpat na územích  ČR a SR (1-flyšové pásmo, 2-karpatská předhlubeň, 3-vídeňská pánev). Zdroj: http://kurz.geologie.sci.muni.cz

Vídeňskou pánev - představuje vnitrohorskou pánev vyplněnou neogenními mořskými a sladkovodními sedimenty o mocnosti několika tisíc metrů. Její podloží tvoří příkrovy flyšového pásma. Na naše území zasahuje svou severovýchodní částí z Rakouska a ze Slovenska. Rozkládá se v prostoru od Břeclavi k Uherskému Hradišti.

2.  Přehled těžených nerostných surovin

Zmíněná geologická stavba nevytváří vhodné podmínky pro vznik ekonomicky významných typů ložisek. V této oblasti vznikly podmínky pro vznik ložisek nerudních surovin a kaustobiolitů. Výskyt primárních ložisek rud je vázán na východní část Českého masívu, která se nachází  v podloží vnějších Západních Karpat.

2.1. Energetické suroviny

• řada uhelná: rašelina, lignit
• řada uhlovodíková: ropa, zemní plyn

Rašelina

Rašelina je produktem počáteční fáze vzniku uhlí. Vzniká procesem nazývaným rašelinění (humifikace).
Těžba této suroviny byla prováděná od roku 1962 na ložisku u Vracova. Mocnost tohoto unikátního rašeliniště slatinného typu byla až 8 metrů. Podloží rašeliniště tvoří panonské jíly, v nadloží se nacházely váté písky a sprašové hlíny. Jednalo se o rašeliniště, jehož délka byla 600 m a šířka kolem 400 m. Celková plocha rašeliniště byla přes 19 ha. Toto rašeliniště, největší na jižní Moravě, které se nacházelo mezi železniční tratí a lesem Doubrava bylo v minulosti zcela vytěžené a dnes po něm zůstala  jenom vodní plocha zvaná Rašelina.

Lignit

Lignit je produkt počáteční fáze (hemifáze) hnědouhelného stadia. V tomto uhlí (obr. 2.) ještě nacházíme kusy dřev, na kterých jsou patrné letokruhy. Jedná se o nejmladší, nejméně prouhelněné uhlí.

Obr. č. 2 - Vzorek lignitu z pánve. Zdroj: www.uvr.cz

V České republice jsou  významnější ložiska právě v této oblasti, při severním okraji vídeňské pánve, která z Rakouska zasahuje na jižní Moravu. Jihomoravská lignitová pánev zaujímá plochu o celkové rozloze 320 km². V jejich nejmladších sedimentech  (panon – pliocén) se vyskytují dvě vcelku stálé sloje, které nikdy neleží nad sebou. Starší kyjovská sloj lemuje pánev na S a SZ, dubňanská sloj vystupuje především v moravské ústřední prohlubni, v níž je synklinálně uložena. Mocnost slojí je až 4 m a jsou uložené v hloubce 0 – 260 m.

Ústní podání vypráví, že objevy uhlí na jižní Moravě spadají do doby napoleonských válek. Po památné bitvě Napoleona v roce 1805 u Slavkova tábořila tato vojska kolem Čejče a Hovoran. Tam prý se stalo, že posádka vojenské polní kuchyně vykopala v břehu topeniště a od toho po dvou či třech dnech počal břeh, v němž se nacházel a dosud nachází výchoz sloje, hořet. V roce 1947 při ražení chodby z dolu Žofie bylo nafáráno staré důlní dílo udržované dubovou výdřevou, na níž byl vyřezán letopočet rok 1824, který je považován za počátek těžby v tomto revíru. Prvními doly byly Důl Herbert, Důl Adolf – Stefan. Posledním těžícím dolem byl Důl Mír v Mikulčicích, který těžil od roku 1984 do roku 2009, kdy těžbu přerušil. Jeho těžba nepřesahovala 460 000 - 1 000 000 t lignitu ročně . Na ložisku bylo vytěženo mezi léty 1825 – 1994 celkem  93 180 200 t lignitu. Ložisko bylo otevřeno 220 hlavními a 45 ostatními důlními díly. Vytěžený lignit se používal k otopu domácností, v místních sklárnách, cukrovarech, cihelnách a postupem času k výrobě energie v tepelných elektrárnách Hodonín, Nováky a Opatovice.

Ropa a zemní plyn

Geologická stavba tohoto území vytvořila příznivé podmínky hlavně pro vznik ložisek uhlovodíků. Převážná část zásob těchto surovin se nachází v Jihomoravském kraji (vídeňská pánev a karpatská předhlubeň). Menší výskyty jsou také ve východní a jihovýchodní části severní Moravy.

Těžba ropy započala na počátku 20. století na jižní Moravě. Již v roce 1900 byl realizován první zkušební vrt poblíž obce Bohuslavice, po kterém následoval v témže roce další. Vysoké těžební náklady ale nedovolovaly efektivně těžit tuto surovinu a proto byly vrty až do roku 1917 opuštěny. Teprve v roce 1919 Moravská těžařská společnost zde otevřela svůj první vrt, po kterém následovaly další. V roce 1925 již vlastnila 25 vrtů. V průběhu 2. Světové války německá společnost Deutsche Erdöl A. G. zde má již přes 1 200 vrtů. V roce 1958 se moravská část slučuje s podobnou společností na Slovensku a vzniká nový závod Moravské naftové doly, které takto existují až do roku 1990, kdy znova dochází k odštěpení slovenské části. O současném stavu těžby se můžeme dozvědět ze statistických údajů z roku 2012. Na počátku tohoto roku bylo v evidenci celkově 33 ložisek a z tohoto počtu bylo 27 těžených. V evidenci jsou vypočteny celkové zásoby 30 891 kt. Těžba má klesající úroveň. V roce 2007  dosahovala 240 kt, no v roce 2011 postupně klesla na 163 kt ropy ročně. Tato těžba kryje jenom ze 4 % celkovou spotřebu ropy v ČR.

Obr. č. 3 - Korňanský ropný pramen. Zdroj: www.korna.sk

Ložiska zemního plynu jsou většinou vázaná na ložiska ropy. Z tohoto důvodu je většina těžených ložisek situována na ložiscích ropy. Základní statistické údaje uvádějí na počátku roku 2012, že na území ČR je celkově 83 ložisek plynu. Z tohoto počtu je jenom 48 ložisek těžených. Celkový objem zásob je 30 172 mil.m³, ale z tohoto objemu je až 20 463 mil.m³ v kategorii nebilančních zásob. Roční těžba má spíše rostoucí trend 187 mil. m³. Tato těžba pokrývá roční spotřebu v ČR jenom 1 %.

Výskyt ropy a plynu dokládají také zajímavé výskyty jejich  vývěrů na zemský povrch. Na slovenské straně v obci Korňa se nachází raritní přirozený vývěr kvalitní ropy. Pokusy o ekonomické využití se zamítly a v současné době je pramen (obr. 3) chráněný státem. Nalézáme zde také vývěry metanu, který se nachází v Korni ale také na další lokalitě nedaleko Čadce v osadě „U Vojty“ (Vojtovský pramen).

2.2.  Nerudné suroviny

Představují další významnou skupinu těžených nerostných surovin. Jedná se o různě typy nerostných surovin, které mají většinou jenom lokální význam. Především jsou to různé typy sedimentárních hornin, které z ekonomického pohledu nesehrávají důležitou roli v dnešní ekonomice státu. Největší význam z nich pak mají sklářské a keramické suroviny.

Bentonit

Je to měkká, nehomogenní velmi jemnozrnná, různě zbarvená hornina, jejíž podstatnou složkou je mnotmorillonit. Vzniká zvětráváním především bazických tufů. Použití této suroviny je pestré a je ovlivňováno mineralogickým složením a technologickými vlastnostmi. Využívá se např. při peletizaci železných rud, jako sorbent, přísada do vrtných výplachů, jako plnidlo – barvy, farmacie, kosmetika, stavebnictví, zemědělství, sorbent exkrementů domácích zvířat, pojivo do granulovaných krmiv apod.

Tyto suroviny nalézáme v miocénních polohách karpatského neogénu na jižní Moravě (např. ložisko v Poštorné). V surovině převažuje montmorillonit. Jakostně se jedná o surovinu horší kvality, která je vhodná pro zemědělství nebo jako těsnící materiál.

Jíly

Jedná se o nezpevněné horniny, kterých podstatnou složkou jsou jílové minerály, zejména ze skupin kaolinitu, illitu a montmorillonitu. Podle složení jsou dále děleny na monominerální a polyminerální. Jíly dále obsahují různé příměsi, které jim dodávají kromě jiného různé barevné odstíny. Jejich použití je velmi pestré – keramické suroviny, žárovzdorné materiály, plnidla, papírenství, těsnící hmoty apod.

V oblasti vnějších Západních Karpat nalézáme nejvýznamnější ložiska jílů v neogénních pánvích a v kvartéru. Jedná se především o kameninové a dlaždicové jíly (Poštorná, Šatov).

Slévárenské písky

Jsou to světle zbarvené klastické sedimenty, které jsou vhodné buď přímo nebo po úpravě k výrobě slévárenských forem a jader. Hlavní požadavky kladené na tuto surovinu jsou dostatečná žáruvzdornost, pevnost, zrnitost. Dnes jsou stále častěji nahrazovány syntetickými písky.

Naleziště těchto písků jsou např na severní Moravě (Palhanec-Vávrovice, Polanka nad Odrou), které vznikly glacigenní činností. Z jižní Moravy jsou známé písky vzniklé eolickou činností (Bzenec, Strážnice, Břeclav). Méně kvalitní jsou písky karpatských neogenních pánví (např. Nový Šaldorf).

Sklářské suroviny

Tímto pojmem se označuje skupina různých genetických typů hornin, které obsahují minimálně 96 % křemene. Řadíme zde křemenné písky, křemence, silicifikované  pískovce, silicity, valouny křemene, žilný křemen, pegmatitový křemen.

Tyto suroviny se těžily lokálně a mají již jenom historický význam. Dnes se v oblasti nenachází žádné významnější ložisko.

Vápence

Vápence jsou sedimentární horniny, které mají široké využití jako stavební suroviny (cement, vápno, maltoviny, drtě, dekorační a stavební kámen atd.), dále se využívají  pro hutní procesy,  chemický a potravinářský průmysl, zemědělství apod. Tyto horniny v závislosti na svém vzniku vykazují různé fyzikální charakteristiky, mají různé struktury, tvrdosti, hmotnosti a pórovitosti. Obsahují různé příměsi, které jim dodávají různé barvy a mají vliv také na jejich využití.

Obr. 4 - Lom Kotouč u Štramberka. Zdroj: http://itras.cz/stramberk

Na Moravě je zdrojem vápenců vnější bradlové pásmo Západních Karpat, kde vápence tvoří tektonicky izolované kry v okolních horninách – tzv. bradla.  Na východě severní Moravy (obr. 4.) jsou těžené vápence v lomu Kotouč u  Štramberka (štramberské vápence), na západě jižní Moravy se těžily vápence na ložisku Mikulov (ernstbrunnské vápence). Výhradním evidovaným ložiskem je také vápencová pecka v Kurovicích. Dlouhodobě se těží také vápence bradlového pásma také v SR na četných ložiscích. Mnohé z těchto ložisek ale mají jenom lokální význam.

Sádrovec

Významnou  surovinou, která si zaslouží pozornost je sádrovec. Jedná se o monominerální horninu, která je z převážné části složena z minerálu sádrovec a z malé části obsahuje příměsi (jíl, písek, anhydrit apod.). Většina ložisek vznikla odpařováním mořské vody v aridních oblastech (evaporitové ložiska), kde součástí takového ložiska bývají také polohy anhydritu a solí. Surovina má pestré využití – výroba sádry, cementu, omítkoviny, prefabrikáty, zemědělství, výroba skla, papíru, plnivo ve farmacii. V dnešní době je konkurentem také sádrovec, který vzniká odsiřovacími procesy v elektrárnách.

Obr. 5 - Těžba v sádrovcovém lomu v Kobeřicích. Zdroj: www.panoramio.com

Významné ložiska sádrovce se nacházejí na Opavsku. Takovýto ložiskový typ  se nachází v opavské pánvi, která je součástí karpatské předhlubně. V podloží se nacházejí karbonské uloženiny (kulm) a na ně transgresivné nasedají sedimenty spodního badenu (jílovce až pískovce a také horniny bazaltového vulkanismu). V závěru středního badenu sedimentuje s plynulou návazností evaporitový horizont. První těžba je zaznamenána již v roce 1849. V minulosti bylo významným ložiskem ložisko v Kateřinkách. V současné době se těží v rozsáhlém povrchovém dolu Kobeřice (obr. 5). Těžba zde započala již v roce 1963. Surovina zde těžená je různých jakostních tříd a podle toho se řídí jeho další využití. Vedle těžby probíhá zároveň také rekultivace vytěžené části tohoto ložiska.
 

Vložit nový příspěvek