Úvod

Velmi důležitou složkou umožňující datovat relativní stáří sedimentů a charakterizovat prostředí, ve kterých se odehrával pravěký život, představují zkameněliny (fosilie). Jsou to doklady po životě a životních projevech organismů minulých geologických dob.

Zkameněliny mohou vznikat především z těch organismů, které měly pevné, zachování schopné, obvykle anorganické části jako jsou schránky, kostry nebo tuhé blány, stonky, větve a listy z odolného organického materiálu. Důležitou podmínkou je, aby vhodné organismy byly rychle překryté dostatečně mocnou vrstvou sedimentu, který především zabrání přístupu kyslíku. To umožňuje zejména mořské prostředí. Rozkladné procesy jsou tak omezeny jen na působení tzv. anaerobních baktérií, které likvidují měkké tělní části a nestabilní látky. Vznik zkamenělin a forma jejich zachování je závislá na celé řadě procesů, které se zahrnují pod pojem fosilizace.

Klasifikace zkamenělin, která se obvykle nemůže opírat o měkké tělní části je založena na obdobných principech, jaké jsou u dnešních rostlin a živočichů. Převážná část využívá rovněž stejné klasifikační jednotky (taxony) přirozeného systému, jehož zakladatelem byl K. Linné. V některých případech však nelze použít přirozený systém, takže se používá systém umělý.

Zkamenělinami rostlinného původu se zabývá fytopaleontologie, živočišného původu zoopaleontologie. Existují však i organické zbytky, o kterých nelze rozhodnout, zda patří do říše rostlinné nebo živočišné.

Z hlediska rozměrů či velikosti zkamenělin se paleontologie dělí na mikropaleontologii a makropaleontologii. Hranice mezi nimi není přesně stanovená. Značnou část mikropaleontologie reprezentují jednobuněčné organismy.

V současné době největšího významu nabyla mikropaleontologie. Je to zčásti proto, že i v malém množství horniny se může nacházet mnohem více mikrofosilií než makrofosilií, zčásti díky dosahovanému pokroku v přístrojovém vybavení, kdy např. elektronová mikroskopie posunula hranici rozlišitelnosti značně dále než mikroskopie optická.
Z hlediska určování stáří sedimentů, které obsahují zkameněliny, jsou nejcennější tak zvané vůdčí fosilie. Vůdčí fosilie (z taxonomického pohledu jsou to zpravidla druhy) se vyskytují pouze v krátkém časovém úseku. Mimo to mají mít značné plošné rozšíření, v sedimentu se mají vyskytovat dostatečně hojně, nemají být vázány na úzké životní podmínky a též mají být snadno určitelné a nezaměnitelné s příbuznými druhy, které podmínky pro vůdčí zkameněliny nesplňují. Značného plošného rozšíření nejčastěji dosahují drobné planktonicky žijící organismy.

Paleontologické nálezy ve studovaném území dokládají postupný vývoj organismů od organismů jednoduchých ke složitým. Prvohorní zkameněliny náležejí jednodušeji organizovaným rostlinám a živočichům. Nejstarší suchozemské rostliny se objevily teprve ve svrchním siluru, do té doby vegetovaly jen vodní rostliny, především řasy. V karbonu dochází k mohutnému rozvoji výtrusných rostlin, což je spojeno s tvorbou uhelných slojí. V prvohorním živočišstvu dominují bezobratlí živočichové. Z obratlovců se nejdříve objevili rybovití obratlovci, tedy vodní živočichové dýchající žábrami. Ve vyšším devonu přibyli první plicnatí obratlovci - obojživelníci, jejichž životní cyklus je stále ještě spojen s vodním prostředím. V mladších prvohorách se objevili první plazi. Na konci permu převážná část prvohorních živočichů vymírá.

Druhohory jsou obdobím s převahou výtrusných rostlin. Ve druhohorách se poměrně rychle obnovuje pestrost a bohatost bezobratlých živočichů. Význačnou složku tvoří zejména vyhynulí hlavonožci - amoniti. Na souši, ale i ve vodních prostředích z obratlovců dominují plazi, především dinosauři. Z konce triasu jsou známi nejstarší ojediněle se vyskytující zástupci primitivních savců. Koncem jury se objevují první ptáci. Koncem křídy došlo k vymírání některých skupin bezobratlých a dinosaurů.

Třetihory jsou obdobím s převahou krytosemenných rostlin. Bezobratlí živočichové se svým složením blíží dnešnímu stavu. V rámci obratlovců dochází k rozkvětu kostnatých ryb. Na souši zcela převládali savci. Vyvíjejí se zejména lichokopytníci, sudokopytníci a chobotnatci. Koncem miocénu se objevují první hominidi.

Český masív

Společenstva dochovaných fosilních organismů v sledované oblasti jsou značně proměnlivá. Je to dáno nejen obdobími, ale především prostředím, ve kterém sedimenty vznikaly. Samozřejmě paleontologicky nejbohatější jsou mělkomořské vápnité sedimenty.

Mezi nejstarší náleží vápence středního až svrchního devonu řazené k vývoji Moravského krasu. Jedná se o vysokoprocentní mělkomořské vápence s útesotvornou faunou. Ve vápencích lze nalézt zástupce stromatopor (Amphipory, Actinostroma), deskaté a drsnaté korály (Alveolites), goniatity (Manticoceras), tentakulity aj. Výskyt výše uvedené fauny je vázán na povrchové výchozy či lomy v oblasti Hranic na Moravě.

Vzhledem ke změnám sedimentačního prostředí ve spodním karbonu (kulm) je fauna tohoto období poměrně chudá. Převažují goniatii a nautiloidi, mlži (Posidonia), vzácně ramenonožci, trilobiti či lilijice. Stratigraficky nejvýznamnější jsou goniatiti (Goniatites, Sudeticeras, Hibernicoceras). Poměrně hojně se vyskytují i zbytky splavené suchozemské flory, jako kapraďosemenné rostliny (Neuropteris, Sphenopteris), plavuně (Lepidodendron), přesličkovité (Archaeoclalamites). Poměrně hojné jsou ichnofosilie (Chondrites, Dictyodora). K význačným lokalitám patří Nové Těchanovice, Lhotka, Kyjovice aj. Většina zkamenělin byla nalézána během těžby břidlic, která ovšem byla ukončena. V dnešní době se jedná o ojedinělé nálezy na haldách či zarostlých lomech.

Mlž rodu Posidonia, spodní karbon.

Otisk kmene plavuně rodu Lepidodendron, svrchní karbon

Paleontologicky velmi bohatý je svrchní karbon. Sedimentace probíhala především v prostředí jezer, močálů, řek aj. Ve svrchním karbonu se v oblasti močálů, resp. na souši bohatě rozvíjejí výtrusné rostliny, které se staly základem pro vznik uhelných slojí. Mezi dominantní rostliny patří stromovité plavuně (Lepidodendton, Sigillaria, Stigmaria) a přesličky (Mesocalamites, Sphenophyllum). Běžné jsou nálezy kapradin (Lyginopteris, Neuropteris, Sphenopteris). V nižší části vrstevního sledu se ještě periodicky objevují mořské uloženiny, které souvisely s občasnými přestupy moře. Z mořských „pater“ bylo popsáno asi 220 druhů fauny. Z hlediska diverzity jsou na prvém místě mlži (Antraconeilo, Polidevcia), za nimi následují plži (Euphemites), ramenonožci (Pleuropugnoides), hlavonožci (goniatiti Antracoceras, Eumorphoceras, loděnkovití Dolorthoceras), konodonti, ryby a další vzácněji nalézané skupiny (koráli, trilobiti - Paladin, mechovky, konulárie). Mořské horizonty se posléze vyslazovaly v tzv. brakické horizonty. Brakické horizonty charakteristické sníženou salinitou prostředí rovněž obsahují specifickou faunu. Dominují zástupci ramenonožců (Lingula). Ve sladkovodních patrech převažují mlži (Carbonicola, Naiadites, Curvirimula), červi (Spirorbis) a sladkovodní ostrakodi. K vzácným nálezům patří zbytky členovců - hrotnatců (Belinurus) a hmyzu - pravážek (Breyeria, Ostrava) a prvé vážky (Erasipteron). Svrchní karbon lze považovat za nejnadějnější rovněž z hlediska sběru, jelikož je spojen s těžbou černého uhlí a zkameněliny se nacházejí na haldách po těžbě (např. Chlebovice, Paskov, Karviná).

Větve plavuně rodu Lepidodendron, svrchní karbon.

Pyritizovaný juvenilní zástupce goniatitů, svrchní karbon.

Vnější Západní Karpaty

Přestože zastoupení sedimentů karpatské soustavy zahrnuje dlouhý stratigrafický úsek je nutno podotknout, že až na výjimky jsou tyto sedimenty paleontologicky chudé. Je to dáno převládající flyšovou sedimentací spojenou s hlubokým mořem. Nejrozšířenější fosilní pozůstatky náleží do skupiny mikrofosílií jako jsou řasy, foraminifery a radiolarie. Další velmi početnou skupinu reprezentují ichnofosilie, tj. pozůstatky po životě organismů jako jsou různé chodby, doupata po prožírání sedimentu, stopy po pohybu po dně.

Podslezská jednotka

Svrchní křídu reprezentuje frýdecké souvrství, které obsahuje amonity, belemnity a mlže. Místy se nalézají skluzové slepence s vápenci spodního karbonu. Ty obsahují hojnou faunu jako mechovky, korály či trilobity. Ve svrchní části frýdeckého souvrství je v okolí Příbora vyvinuto těleso slepenců popsané jako klokočovské vrstvy. Ty obsahují bohatou faunu korálů, hub, ježovek, plžů, mlžů. Zvláštností této polohy je silicifikace korálů a hub. Fauna je nalézána po orbě na místních polích.

Z paleontologického hlediska významnou litostratigrafickou jednotkou je menilitové souvrství. Název je odvozen podle vrstevnatého šedohnědého opálu, který vrnikl při diagenetických procesech koncentrací SiO₂ ze schránek mořských řas - rozsivek (diatom). Menilitové souvrství má široké rozšíření v jednotkách vnější skupiny příkrovů. Hnědé vápnité jílovce obsahují hojnou rybí faunu spodního oligocénu. Některé ryby mají zřetelně zachované světelné orgány. K význačným zástupcům patří Scopeloides, Glassanodon, Vinciguerria. Významnými lokalitami jsou Litenčice, Osíčko u Bystřice pod Hostýnem, Kelč, Bystřice nad Olší.

Kostra sleďovité ryby příbuzné dnešním sardinkám v jílovci krosněnského souvrství.

Slezská jednotka

Ve slezské jednotce mají svrchnojurské sedimenty dvojí vývoj - mělkovodní (štramberský vápenec) a hlubokovodní (vendryňské souvrství).

Sedimenty hlubokovodního vývoje (vendryňské souvrství) zcela ojediněle poskytují makrofosilie. Jedná se o přeplavené pozůstatky aptychů (Laevaptyhus), amonitů (Cardioceras) a mlžů (Exogyra).

Mělkomořské štramberské vápence jsou proslulé bohatým výskytem zkamenělin, které jsou předmětem studií již od poloviny 19. století. Již na počátku 20. století bylo ze štramberských vápenců popsáno více než 600 druhů zkamenělin. V současnosti je počet zastoupených organismů mnohem vyšší. Například jen u korálů je nyní známo asi 80 rodů, což je dvakrát více, než bylo zjištěno koncem 19. století. Podle dnešních odhadů obsahují štramberské vápence více než 1000 fosilních druhů. Ve fauně jsou hojní šestičetní koráli (Enallhelia, Halucinophyllia, Stylina, Thecosmilia), mlži (typická je skupina silnostěnných mlžů rodu Heterodiceras, běžní jsou zástupci rodu Pecten, Spondylus), plži (Cerithium, Leptomaria, Nerita), brachiopodi (Terebratula, Septaliphoria), loděnky (Pseudonautilus), amoniti (Berriasella, Protetragonites, Micracanthoceras), belemniti (Conobelus), červi (Serpula), lilijice (Pseudosaccocoma), ježovky (Cidaris, Pygopyrina), mořské houby, polypovci (Milleporidium), krabi (Eodromites, Goniodromites), mechovky, zelené řasy aj. Z mikrofosílií jsou hojní dírkovci (foraminifery) a skupina nálevníků, tzv. kalpionely. Z obratlovců se ve štramberském vápenci nacházejí zuby ryb (Lepidotes).

Zdejší fauna reprezentuje společenstva obyvatel korálového útesu. Útes se vyvíjel na rozhraní jury a křídy. Dnes tvoří hlavní výskyt u Štramberka (Kotouč, Zámecký vrch, Skalka) a drobné výskyty u Jasenice, Skaličky u Valašského Meziříčí a další drobné výskyty v podobě chlebovických slepenců.

Plž rodu Oncochilus, spodní křída.

Mlž rodu Heterodiceras, svrchní jura.

Ježovka, svrchní jura.

Korál rodu Thecosmilia, svrchní jura.

Korál rodu Enallhelia, svrchní jura.

Spodnokřídové kopřivnické vápence, jejichž výskyt je vázán pouze na oblast Štramberka, jsou charakteristické hojnými brachiopody (Lacunosella, Pygites), ježovkami (především ostny), krinoidy, belemnity aj. Ojediněle se vyskytují amoniti či žraločí zuby.

Podstatná část spodní křídy je tvořena sedimenty drobně rytmického flyše (střídání tmavých vápnitých jílovců a laminovaných pískovců) s čočkovitými vložkami pelosideritů. V době těžby na konci 19. století poskytovaly bohatou makrofaunu, a to především amonity. Fauna je rovněž obsažena v jílovcích, nejhojnější jsou amoniti, méně častí belemniti, mlži, plži a brachipodi. Bohatá amonitová fauna, jako např. Neocomites, Silesites, Costidiscus, Prochelinoceras, je vázána především na barrem až spodní apt (např. lokalita Kunčice pod Ondřejníkem, Tichá, Pindula u Frenštátu pod Radhoštěm). Velmi významní jsou heteromorfní zástupci amonitů. Zcela výjimečně byla nelezena fauna pyritizovaná.

Další makrofauna pochází až z jílovců vyšší části lhoteckého souvrství v godulském vývoji slezské jednotky. Jedná se především o inoceramidní mlže a belemnity středního až svrchního albu. Ojedinělý je nález amonita Acanthohoplites bigoureti. V nejvyšší části lhoteckého souvrství se zcela ojediněle objevují pozůstatky kostnatých ryb (např. lokalita Bystrý potok u Frenštátu pod Radhoštěm).

V bašském vývoji slezské jednotky je ekvivalentem bašské souvrství s ojedinělými nálezy mlžů rodu Inoceramus (alb).
Svrchnokřídové sedimenty jak bašského tak godulského vývoje obsahují pouze mikrofaunu. Ojedinělý je nález amonita Pachydiscus neubergicus reprezentující maastricht. Velmi bohatě jsou zastoupeny ichnofosilie, které se nacházejí především na spodní straně vrstev pískovců.

Magurská skupina příkrovů

Nejstarší sedimenty představují jurské vápence, které se zde vyskytují buď jako valouny či bloky ve flyšových sedimentech, nebo jako tektonické útržky (bradla) v čele flyšových příkrovů. Nejvýznamnější  je bradlo vápenců a slínovců u Kurovic poblíž obce Tlumačov. Jedná se o vápence tithonu až berriasu s výskytem aptychů.
Velmi významný je výskyt vápenců malmu u Cetechovic, kde byly vytěženy červené hlíznaté vápence s bohatým zastoupením amonitů (Cardioceras, Perisphinctes, Phalloceras).

Autochtonní sedimenty vnějších Západních Karpat

V těchto mladých oblastech se ukládaly tzv. molasové sedimenty - mořské, brakické i sladkovodní sedimenty, které jsou reprezentovány převážně nezpevněnými jíly a písky místy doprovázenými uhelnými slojkami (lignit). Jelikož se jedná o velmi mladou sedimentaci, jsou tyto na mnoha místech doprovázeny bohatými fosilními pozůstatky. Mezi nejčetnější patří schránky plžů a misky mlžů. Z mlžů mořských jsou zastoupeni např. Glycimeris, Chlamys, Pecten, Venus, z brakických Congeria, Melanopsis. Plži mořští Conus, Natica, Mitra, Turritella, brakičtí Pirenella. Běžné jsou mechovkové vápence. Zcela ojediněle jsou známy nálezy korálů.

Plž rodu Melanopsis, neogén.

Plž rodu Conus, neogén.

prof. Ing. Zdeněk Vašíček, DrSc., Institut geologického inženýrství, VŠB-TU Ostrava
doc. Ing. Petr Skupien, Ph.D., Institut geologického inženýrství, VŠB-TU Ostrava

Vložit nový příspěvek