Plánovaný výzkum Sluneční soustavy - 4
Asteroidy a komety
Rozvoj kosmonautiky umožnil v posledních desetiletích detailní výzkum těles Sluneční soustavy. V počátcích kosmonautiky se jednalo spíše o průlety sond kolem zkoumaných těles (omezená doba na studium), později byly kosmické sondy naváděny na oběžné dráhy kolem Měsíce či planet. V několika případech se uskutečnila přistání kosmických sond na povrchu tělesa (případně vysazení malého průzkumného modulu). Podstatně více informací může získávat pojízdná laboratoř nebo balón vypuštěný do atmosféry planety, který nese gondolu s vědeckým vybavením. Ve čtvrté části se zaměříme na výzkum asteroidů a komet.
ASTEROIDY
V minulosti bylo cílem výzkumu několik planetek. Jednak je během průletu zkoumaly sondy, které směřovaly ke vzdálenějším planetám – první detailnější informace byly získány o asteroidech Gaspra, Ida (sonda Galileo), Annefrank (Stardust), Steins a Lutetia (Rosetta). Výhradně k výzkumu planetek byly určeny kosmické sondy NEAR (asteroidy Mathilde a Eros), Hayabusa (Itokawa) a americká sonda DAWN, která po průzkumu planetky Vesta nyní směřuje k největší planetce (trpasličí planetě) Ceres.
DAWN
Po několikaměsíčním výzkumu sonda opustila 5. září 2012 velkou planetku Vesta a zahájila dva a půl roku trvající cestu k trpasličí planetě Ceres.
Kosmická sonda Dawn začala svoji 5 miliónů km dlouhou cestu k výzkumu dvou největších těles v hlavním pásu asteroidů startem v září 2007. V červenci 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem prvního cíle – planetky Vesta – a počátkem roku 2015 zahájí výzkum trpasličí planety Ceres. Cíl výzkumu sondy Dawn představují dvě ikony hlavního pásu asteroidů, které byly svědkem velké části historie vzniku a vývoje Sluneční soustavy.
Připravované kosmické sondy:
Hayabusa-2
Druhá japonská kosmická sonda k výzkumu asteroidu a odběru vzorků z jeho povrchu naváže na předcházející misi. Nová japonská sonda bude studovat jiný typ asteroidu za účelem získání základních informací o původu života na Zemi, nalezení nejvhodnějších cílů pro těžbu kosmických nerostných surovin a k získání odpovědi na otázku, jak odklonit z kolizní dráhy asteroid hrozící srážkou se Zemí.
Po příletu k cílové planetce (162173) 1999 JU3 zahájí sonda Hayabusa 2 její výzkum z oběžné dráhy, německý přistávací modul MASCOT bude odhozen k samostatnému letu. Oddělovací mechanismus nasměruje lander velikostí odpovídající rozměrům přepravky na pivo (hmotnost asi 10 kg) a vybavený čtyřmi vědeckými přístroji (hmotnost 3 kg), směrem k povrchu planetky.
Po odběru vzorků se návratové pouzdro vydá směrem k Zemi.
Časový harmonogram:
Start: červenec 2014
Záložní termíny startu: prosinec 2014, červen 2015 a prosinec 2015 (v tomto případě s využitím gravitačního manévru při průletu kolem Země)
Přílet k planetce: červen 2018
Odběr vzorků: srpen 2019
Start směrem k Zemi: prosinec 2019
Přistání na Zemi: prosinec 2020
Marco-Polo-R
Kosmická sonda ESA, jejímž úkolem bude doprava vzorků materiálu z blízkozemní planetky. Potenciálním cílem je dvojplanetka 1996 FG3 typu C. Realizace mise zatím nebyla schválena. Start se může uskutečnit nejdříve v roce 2021, cílové těleso ještě může být změněno v závislosti na termínu startu.
AIDA
Evropská kosmická agentura ESA připravila návrh nové kosmické mise s názvem AIDA (Asteroid Impact and Deflection Assessment). Jejím cílem bude binární asteroid (tj. dvojplanetka, resp. planetka a její měsíček) Didymos. Jedná se o dvojplanetku – dvě tělesa obíhající navzájem kolem sebe. Větší objekt má průměr asi 800 m, jeho průvodce je poněkud menší, s průměrem asi 150 m.
Ve skutečnosti se bude průzkumník skládat ze dvou malých sond určených k výzkumu vybrané dvojplanetky. Zatímco jedna sonda narazí do menšího tělesa rychlostí 6,25 km/s, druhá bude mít za úkol zaznamenávat vše, co se bude dít.
Planetka 65803 Didymos (1996 GT) byla objevena 11. 4. 1996. Patří mezi asteroidy typu Apollo, které křižují dráhu Země. Jedná se o dvojitou planetku, jejíž složky se navzájem obíhají v periodě 11,9 hodiny. Tělesa o velikosti 800 m a 150 m dělí vzdálenost 1,1 km.
OSIRIS-Rex
NASA plánuje vypustit v roce 2018 kosmickou sondu k planetce s označením 1999 RQ 36. Jedním z hlavních cílů mise bude změření hodnoty tzv. Jarkovského efektu, tj. změny dráhy planetky v důsledku rozdílného záření osvětlené a neosvětlené strany asteroidu, zmapování povrchu planetky 1999 RQ 36, odběr vzorků horniny (cca 60 gramů) z povrchu asteroidu a jejich doprava na Zemi. Pro tyto účely bude použit návratový modul prověřený sondou Stardust při odběru vzorků uvolněných z jádra komety Wild 2. Původně byl start sondy naplánován na rok 2016.
Planetka 1999 RQ 36 oběhne kolem Slunce jednou za 1,2 roku. Do blízkosti naší planety se přibližuje jednou za 6 let. S pravděpodobností 1:1800 se v roce 2182 může srazit se Zemí.
Počátkem března 2013 oznámila Kanadská kosmická agentura CSA (Canadian Space Agency), že se zapojí do plánované mise NASA za účelem výzkumu planetky. K tomuto účelu dodá jeden přístroj – laserový výškový altimetr.
Čína údajně připravuje kosmickou sondu ke třem planetkám. Plánovaný start v roce 2017. V srpnu 2018 průlet kolem planetky (12711) Tukmit, od dubna do září 2020 bude pracovat na oběžné dráze kolem planetky (99942) Apophis a ve druhé polovině roku 2023 zakončí svoji misi přistáním na asteroidu (175706) 1996 FG3. Kosmická sonda bude využívat iontový motor (palivem bude xenon).
Ruská kosmická agentura zvažuje projekt dvojice sond k planetce Apophis. První z nich (Апофис-П) by měla za úkol přistát na povrchu planetky Apophis a dopravit na její povrch radiomaják k přesnému sledování její dráhy. Druhá sonda s názvem Apophis-grunt (Апофис-грунт) by odebrala vzorky horniny z povrchu planetky a dopravila je na Zemi. Start by se mohl uskutečnit okolo roku 2020.
KOMETY
První průlet sondy ohonem komety realizovala americká sonda ICE, když 11. 9. 1985 studovala kometu Giacobini-Zinner. Od doby výzkumu Halleyovy komety v roce 1986, kdy kolem ní prolétly sondy VEGA 1 a 2, Giotto, Sakigake a Suisei, zamířilo ke kometám několik kosmických sond.
Sonda s názvem STARDUST (start: 1999) provedla výzkum a odběr vzorků z atmosféry v okolí jádra komety Wild 2. Následně zamířila ke kometě Tempel 1 a pořídila snímky jejího jádra, aby mohli astronomové studovat změny, ke kterým došlo po dopadu projektilu uvolněného sondou Deep Impact. Kolem komety prolétla v roce 2011 ve vzdálenosti 181 km.
Deep Impact
Kosmická sonda Deep Impact (start 2005) vyslala vstříc srážce s jádrem komety Tempel 1 projektil, jehož úkol bylo vyrobit kráter a vymrštit do okolí část kometárního materiálu. Prolétající mateřská sonda se zaměřila na studium následků této srážky a určení složení vyvržené látky. Následně byla sonda Deep Impact nasměrována ještě do blízkosti komety Hartley 2 a na Zemi vyslala úchvatné snímky jejího jádra. Koncem roku 2011 byla sonda ještě zacílena k asteroidu (163249) 2002 GT, kolem nějž prolétne v lednu 2020.
ROSETTA
Evropská sonda k výzkumu komety 67P/Churyumov-Gerasimenko (start: 2. 3. 2004). Po gravitačních manévrech při průletech kolem Země a Marsu sonda zkoumala asteroidy Šteins a Lutetia. V květnu 2014 se dostane do blízkosti jádra komety a zahájí její výzkum. V listopadu 2014 se od mateřské sondy oddělí výzkumný modul Philae a přistane na povrchu kometárního jádra. Po setkání sondy s kometou budou obě tělesa společně putovat po oběžné dráze komety kolem Slunce. Mise by měla být ukončena v prosinci 2015.
ISEE-3
Robert Farquhar naznačuje, že existuje možnost nasměrovat sondu ISEE-3 ( start 12. 8. 1978, výzkum Slunce a Halleyovy komety) ještě k jedné kometě – ke kometě Wirtanen, která se přiblíží k Zemi v prosinci 2018. Na toto období plánuje Čína vypustit ke kometě vlastní kosmickou sondu a současné sledování plynné a prachové obálky – kómy – dvěma kosmickými přístroji by poskytlo astronomům velmi cenné údaje. Kromě toho existuje ještě jedna možnost: v srpnu 2022 namířit sondu ISEE-3 ke třetí kometě, konkrétně ke kometě Schwassmann-Wachmann 3-C.
František Martinek, Hvězdárna Valašské Meziříčí
 |
 |
 |
 |
 |
 |